sobota 22. června 2013

Václav Klaus školící

V pondělí jsem byl na přednášce Václava Klause na téma Co učinit s českou politikou a ekonomikou, který pořádala Akce DOST v rámci Hovorů na praviciNechci se příliš zabývat obsahem přednášky - to jistě zvládnou fundovaněji jiní. Zmíním pouze malou, ale ilustrativní epizodu.

Nějaký student filozofie se Václava Klause zeptal, co je podle něho politika. Možná si chtěl s bývalým prezidentem zafilozofovat nebo očekával nějaké moudro, nad kterým by mohl meditovat. VK ovšem odmítl na tak banální otázku vůbec odpovědět a milého tazatele tvrdě usadil. Nebyl první, ani poslední toho večera, protože VK si servítky nebere.

Podstatné však je, že mladému filozofovi se odpovědi dostalo, a to ryze praktické. Jednak v tom, že si VK může dovolit takto odpovídat a ještě sklidit aplaus. A dále jeho reakce na nabidku Jany Bobošíkové, školení představitele Svobodných Víta Jedličky a další komentáře, to byla politika v přímém přenosu.

VK je praktický politik, nikoliv filozof (dokonce bych řekl, že intelektuály nesnáší). On velmi dobře ví, co politika je a tedy jak politická ta tzv. "nepolitická politika" ve skutečnosti je. Jako zdatný ideolog také ví o moci myšlenek, a proto si je vědom masívního a nikoliv nestranného vlivu médií. A jako realista zná moc a možnosti různých hráčů a dokáže z toho vyvozovat praktické závěry.

Václav Klaus je nesnadná osobnost, ale je to osobnost výrazná. Nejvýraznější, jakou česká pravice má, ať se nám to líbí nebo ne (Kalouska či Schwarzenberga za pravici nepovažuju). Má jméno, charisma, je vyhraněný a dovede věci ustát. Je si toho vědom a vypadá ve formě. Nevím, kdy, jak ani zda se do politiky vrátí, ale tipuju, že možná založí novou stranu nebo hnutí. Sám o tom obecně hovořil jako o jedné z možností nápravy politiky a politické kóma ODS tomu nahrává. Pro hovoří také založení euroskeptické pravicové strany v Německu.

Nicméně jsou tu i mnohá proti, např. to, že kredit bývalého prezidenta u české veřejnosti díky amnestii klesl nebo že se dlouhodobě těší nepřízni médií. Falešnou apolitičnost médií a absenci skutečně pravicového média, které by dokázalo zasáhnout podstatnou část české veřejnosti, považuju za smrtící pro pravicové politické ambice. Proto zůstávám v otázce vzkříšení české pravice a české politiky vůbec skeptikem.