Co se stalo s českým fotbalem?

Český tým má za sebou první zápas na Euro 2012, ve kterém nás Rusové rozstříleli 4:1. To je poměrně tristní výsledek, ale hůř na mě působil styl, jakým jsme zápas odehráli. Ruské góly byly výsledkem opakovaného selhávání v obraně, do které ruští hráči pronikali až děsivě snadno - nikdo by se nemohl divit, kdybychom dostali 7 nebo 8 gólů. Ještě horší to bylo v útoku, kde jsme se kromě Pilařova gólu na nic kloudného nezmohli a v podstatě jsme se s míčem jen tak plácali. Začátek prvního a druhého poločasu, kdy to zdánlivě vypadalo, že držíme se soupeřem krok, ve skutečnosti znamenal pouhé zvolnění tempa na straně Rusů, případně jejich pozorné bránění.

Náš výkon v útoku lze těžko nazvat jinak než impotencí. Rád bych věřil tomu, že to byl důsledek vynikající ruské obrany, ale to bych předtím nesměl vidět několik kvalifikačních zápasů naší reprezentace (byť zdaleka ne všechny, protože fotbal nijak pozorně nesleduju), na které se nedalo moc koukat, ani když jsme vyhrávali. Co se stalo se sympatickým útočným herním stylem českého fotbalu, jehož éra zřejmě vyvrcholila na evropském šampionátu, kde nás nakonec vyřadili Řekové? Nezískali jsme sice medaili, ale na výkon českého týmu se aspoň dalo koukat. Nemáme už snad tak dobré hráče jako tehdy?

Nemyslím si. Spíš bych si čistě laicky tipnul na trenéra. Vzhledem k nepřesvědčivým výkonům v kvalifikaci se pod Bílkem houpala židle až do chvíle, kdy jsme se s odřenýma ušima dostali na Euro. Proto jsem nečekal žádné zázraky a předzápasové mediální poplácávání se po zádech a nemístný optimismus jsem nebral nijak vážně. Přesto jsem byl zklamán. Uvidíme, co bude dál, ale očekávám, že po základní skupině nejspíš pojedeme domů. Pokud to zároveň bude konec angažmá Bílka, nebudu se zlobit, protože nijak neobdivuju styl hry, který nároďáku naordinoval.