Řecko

Adéle Knapové vyšla v minulém Reflexu povedená reportáž o Řecku. Přesněji řečeno o tom, jak se žije lidem v zemi, na kterou se zbytek Evropy dívá skrz prsty, protože si tam lidé žili údajně nad poměry a přivedli Eurozónu na okraj propasti. Sám jsem tomu dlouho taky věřil.
Ale jak už to bývá, realita je jiná. Většina Řeků má průměrný důchod nebo nijak vysoké příjmy. Vzhledem k ekonomické situaci se musí hodně otáčet, aby se uživili. Peníze, které sem z Unie přitékaly, se k těmto lidem nedostaly. A pokud ano, pak se zpožděním, díky kterému z nich měl větší užitek někdo jiný. Peníze se dostaly jen k těm vyvoleným, kteří byli nějakým způsobem navázáni na vládu.

Řekové jsou samozřejmě naštvaní. Jsou naštvaní na vládu i na EU. Oni totiž musí zaplatit, co tyto instituce způsobily.V EU se o falšování řeckých čísel zřejmě vědělo a schodek řeckého rozpočtu taky nebyl tajemstvím. Řekové mají možná oprávněný pocit, že nešlo o náhodu či nedbalost, nýbrž o pokus o ekonomickou kolonizaci.

Ať je to jakkoliv, pro nás by mělo být poučné, jak symbióza s molochem zvaným EU funguje a jak musí daňový poplatník nakonec zacvakat dluhy, které vyrobil někdo jiný. Je důležité rozlišovat, že řecká vláda a Řecko jsou dvě různé věci, že nelze vinit Řecko, ani Řeky, ale konkrétní osoby a instituce - v tomto případě vládu. Stejně tak Řekové nemůžou vinit Němce nebo Německo (z článku vyplynulo, že někteří mají tu tendenci), ale konkrétní německé instituce, osoby a organizace. Ani němečtí daňoví poplatníci nechtějí platit cizí dluhy a nikdo jim to nemůže mít za zlé. Problémem není, že tyto instituce špatně rozhodovaly o penězích daňových poplatníků, ale že o nich vůbec mohou rozhodovat.

Na závěr bych se ještě zmínil o řecké podpoře komunistů. Řekové a další středomořské národy jsou hrdí lidé a hrdost obsahuje určitý anarchistický sentiment. Oni zřejmě tento sentiment promítají do komunistů (viz oblíbenost komunistické poslankyně Liany Kanelliové, o které jsem se zmiňoval minule), ačkoliv komunismus má s anarchií jenom málo společného.