Rudo před očima

O odborech jsem psal už loni. Rok se s rokem sešel a jsou tu zase v plné parádě. Iniciativa STOP VLÁDĚ (která kromě odborů zahrnuje i různé občanské iniciativy) svolala do Prahy demonstraci, které se zúčastnilo kolem 100 000 lidí. To je úctyhodné číslo. Kolik z nich je státních zaměstnanců nebo jiných lidí přímo závislých na státním rozpočtu? Pár jich tam asi bude, když iniciativa kritizuje ve svém plátku mimo jiné i připravovanou reformu vysokého školství. Mezitím Sobotka hrozí do médií sociálním výbuchem.

Tato vláda je oprávněně terčem kritiky a navíc je v zoufalejší situaci než před rokem, ale odbory s ČSSD za zadkem jsou ti poslední, kdo mohou daňové poplatníky z této šlamastyky vytáhnout, protože přiléváním oleje se oheň neuhasí. Lékem „upřímné“ levice na příliš mnoho státu je, tradá, ještě více státu. Říkám „upřímné“, protože současná vláda je ve skutečnosti také levicová, ačkoliv se nálepkuje jako pravicová. „Neupřímná“ levice (současná pravice) je horší, protože vytváří zmatek kolem pojmu „pravicová politika“, takže má běžný člověk o takové politice zkreslené představy.

Něco málo o skutečných reformách naznačil Petr Mach ve svém rozhovoru pro Reflex, ale jinak s jarním pseudooteplováním zřejmě přichází nějaká rudá vlna. Reflex uveřejnil rozhovor s populární řeckou komunistickou političkou Lianou Kanelliovou, která předpovídá revoluci (což mě nepřekvapuje) a tvrdí, že trh nikdo nikdy neviděl (což mě přeci jen trochu překvapilo). Kdepak asi nakupuje ta nezkrotná dáma pomeranče? Jsem si vědom, že situace je poněkud složitější, ale přesto ve mě prohlášení typu "komunistická filozofie je mládím světa" vyvolají pouze vlnu hořkého sarkasmu.

A do toho se jistý ekonom Karel Kříž svěřuje, že je u nás všechno v nejlepším pořádku, a že přesně takhle si demokracii po 20 letech představoval. Takže bychom vlastně měli být rádi. Nuže, tomu říkám optimismus. K nectnostem demokracie i k situaci v Řecku se ale na tomto blogu ještě vrátím.