Liberalismus je filozofie nebo politický směr, jehož cílem bylo a je přenést rozhodování o svých vlastních záležitostech na individuálního člověka, na jeho osvobození z "okovů moci", ale také od náboženských, rasových, stavovských a jiných privilegií a předsudků, údajných či skutečných. Ponechám stranou určité rozpory této ideologie, které paradoxně vedly ke vzniku mnohem horších totalit, než byly ty, proti kterým bojovalo osvícenství. Zdůrazním pouze, že právě liberalismus umožnil rozvoj kapitalismu a ten je příčinou našeho současného blahobytu, který nemá v dějinách obdoby. A je nutno říci, že klasičtí liberálové minulosti nechtěli jít dál než sem. Bohužel proces "osvobozování" pokračoval až k moderním totalitním režimům 20. století.
Kapitalismus, jak známo, funguje na principu svobodného trhu a nadvlády spotřebitele. Jeho paralelou v rovině politické měla být republika (věc veřejná) a demokracie. Nabídka politického "zboží" v konkurenčním prostředí svobodných voleb, dočasný mandát, ústavní limity a dělba moci měly být podle názoru osvícenců dostatečnou pojistkou proti zneužití moci v podobě absolutismu. Stejně jako vede svobodná individuální ekonomická volba celkově k optimálnímu využití ekonomických zdrojů, předpokládalo se, že demokracie povede k optimálnímu politickému využití moci. Nebo alespoň k hladkému, nenásilnému předání vlády do rukou někoho jiného. Názor, že liberalismus a demokracie kráčí ruku v ruce, je obecně rozšířený dodnes. Je jedním z důvodů, proč americká vláda už od dob prezidenta Wilsona usiluje o export demokracie do světa.
Historie však ukazuje, že demokracie je s liberalismem spjatá mnohem méně, než se čekalo. Zatímco demokracie odpovídá na otázku, KDO bude vládnout, liberalismus říká, JAK se bude vládnout. Bolševici v Rusku, nacisté v Německu i komunisté v Československu přišli k moci demokratickým způsobem, ale jejich vláda byla všechno možné, jen ne liberální. Na druhou stranu třeba Pinochetova diktatura v Chile byla alespoň v ekonomické oblasti poměrně liberální, ale lepším příkladem jsou evropské monarchie 19. století. Současný režim Česku je sice demokratický, ale zoufale málo liberální - daně máme jedny z nejvyšších na světě, legislativa a byrokracie takřka nekonečně omezuje soukromé aktivity a ani se svobodou slova to není zas tak slavné, i když ve srovnání s komunismem učiněný ráj.
Opět platí, že se věci spíš zhoršují, že se demokracie a liberalismus vzájemně vzdalují. Sny liberálů 19. století o zachování liberálních principů a nenásilném předávání vlády vzaly za své. Nebo by se dalo s trochou cynismu říci, že proces liberalizace pokračuje a na řadě je "osvobození" od zbývajících liberálních rysů společnosti. Zdá se, že demokratický způsob rozhodování přirozeně směřuje k socialismu, v současnosti k jeho sociálně demokratické verzi. To platí i o dnešních USA, vzoru demokraticko-republikánského uspořádání (viz třeba toto). Čistá demokracie je diktaturou většiny, což nemá daleko k marxistické diktatuře proletariátu. Ačkoliv u nás není čistá demokracie, směřování k socialismu a etatismu je patrné.
Žádné komentáře:
Okomentovat