V úvodu svého článku se totiž snaží čtenáře přesvědčit, že církev má být chudá a že má pomáhat nést utrpení pronásledovaným lidem. Prý to tvrdil Kristus, mistr Jan za to skončil na hranici a že se kvůli tomu vedly války. Aniž by se chtěl pouštět do teologických sporů, nepovažuju tento argument za přesvědčivý a už vůbec ne za relevantní z hlediska navrácení majetku a nápravy křivd. Církve prostě majetek měly a byl jim násilně odebrán.
Dalším argumentem pana Payneho má být fakt, že podnikatelům byl majetek odebrán úplně (znárodněn) a nikdo jim nic nevrátil. To je sice smutné, ale co s tím mají církevní restituce? Argument „Pepa nedostal, ty bys neměl dostat taky“ připomíná bolševické „drž hubu a krok“. Mnoho lidí dostalo zpět svůj majetek v restitucích, které měly být alespoň částečnou nápravou komunistických křivd. Proč by neměl být zčásti vrácen církvím či přesněji konkrétním církevním právnickým osobám (farnostem, klášterům atd.)? Payne tvrdí, že církev „předběhla“ ty, kteří si to prý zasloužili víc, a my, občané si budeme muset utrhnout od huby, protože ukradený majetek už jsme „projedli“. Jenže církve si majetek nevrací, to dělá stát (politici). Výtka by tedy měla směřovat vůči nim. A nechápu, jak jsme mohli projíst nemovitý majetek, který tvoří větší část vyrovnání státu s církvemi, když ten majetek stále existuje a bude církvím navrácen.
Církev má dostat zpátky část z nemovitého majetku v celkové hodnotě asi 134 miliard (viz zde a zde), který jí byl po únoru 48 sebrán a který dosud vlastní stát, tedy nikoliv obce, města atd. To, že se stát vzdá "svého" majetku ve prospěch církve, tedy soukromé organizace, by měl pan Payne jakožto liberál vítat. Navíc majetky, které byly ukradeny, nelze považovat za vlastnictví státu, tedy obrazně nás všech. Jiná věc je odškodnění za nevrácený majetek, které jí bude hrazeno ze státního rozpočtu. Tady skutečně lze tvrdit, že to bude daňového poplatníka něco stát. Jedná se o poměrně vysokou částku 59 miliard, která ale má být postupně vyplácena v rozmezí 30 let. Protože zatím nedošlo k odluce státu a církví, což má být hlavním cílem církevních restitucí, tak status quo znamená, že stát bude církve i nadále částečně financovat. Takže ty peníze by tam z valné části stejně skončily. Ale pan Payne by asi raději viděl, aby došlo k odluce bez náhrady. Stát přeci nemá peněz nazbyt a nejde jen tak rozdávat, co se poctivě nakradlo... Nicméně osobně jsem pro získání peněz na odškodné prodejem dalšího státního majetku a nikoliv výběrem daní.
Závěrečné absurdní odstavce, které popisují odluku církve od státu jak podle Orwella, nechám bez komentáře. Je s podivem, když liberální politik kritizuje církve a další náboženské společnosti za to, že nechtějí být dále financovány státem dle prastarého komunistického zákona a že ke své finanční samostatnosti požadují alespoň část majetku, především nemovitého, který jim byl ukraden. Proto spíš vnímám tento Payneho text jako apel na závistivost českého člověka a tradiční liberální útok proti církvím. Chápu, že se politik potřebuje svézt na vlně momentálních proticírkevních nálad, ale zajímalo by mě, zda si pamatuje historické lekce o tom, k čemu vždy vedlo politické zneužívání lidské závisti.
Dalším argumentem pana Payneho má být fakt, že podnikatelům byl majetek odebrán úplně (znárodněn) a nikdo jim nic nevrátil. To je sice smutné, ale co s tím mají církevní restituce? Argument „Pepa nedostal, ty bys neměl dostat taky“ připomíná bolševické „drž hubu a krok“. Mnoho lidí dostalo zpět svůj majetek v restitucích, které měly být alespoň částečnou nápravou komunistických křivd. Proč by neměl být zčásti vrácen církvím či přesněji konkrétním církevním právnickým osobám (farnostem, klášterům atd.)? Payne tvrdí, že církev „předběhla“ ty, kteří si to prý zasloužili víc, a my, občané si budeme muset utrhnout od huby, protože ukradený majetek už jsme „projedli“. Jenže církve si majetek nevrací, to dělá stát (politici). Výtka by tedy měla směřovat vůči nim. A nechápu, jak jsme mohli projíst nemovitý majetek, který tvoří větší část vyrovnání státu s církvemi, když ten majetek stále existuje a bude církvím navrácen.
Církev má dostat zpátky část z nemovitého majetku v celkové hodnotě asi 134 miliard (viz zde a zde), který jí byl po únoru 48 sebrán a který dosud vlastní stát, tedy nikoliv obce, města atd. To, že se stát vzdá "svého" majetku ve prospěch církve, tedy soukromé organizace, by měl pan Payne jakožto liberál vítat. Navíc majetky, které byly ukradeny, nelze považovat za vlastnictví státu, tedy obrazně nás všech. Jiná věc je odškodnění za nevrácený majetek, které jí bude hrazeno ze státního rozpočtu. Tady skutečně lze tvrdit, že to bude daňového poplatníka něco stát. Jedná se o poměrně vysokou částku 59 miliard, která ale má být postupně vyplácena v rozmezí 30 let. Protože zatím nedošlo k odluce státu a církví, což má být hlavním cílem církevních restitucí, tak status quo znamená, že stát bude církve i nadále částečně financovat. Takže ty peníze by tam z valné části stejně skončily. Ale pan Payne by asi raději viděl, aby došlo k odluce bez náhrady. Stát přeci nemá peněz nazbyt a nejde jen tak rozdávat, co se poctivě nakradlo... Nicméně osobně jsem pro získání peněz na odškodné prodejem dalšího státního majetku a nikoliv výběrem daní.
Závěrečné absurdní odstavce, které popisují odluku církve od státu jak podle Orwella, nechám bez komentáře. Je s podivem, když liberální politik kritizuje církve a další náboženské společnosti za to, že nechtějí být dále financovány státem dle prastarého komunistického zákona a že ke své finanční samostatnosti požadují alespoň část majetku, především nemovitého, který jim byl ukraden. Proto spíš vnímám tento Payneho text jako apel na závistivost českého člověka a tradiční liberální útok proti církvím. Chápu, že se politik potřebuje svézt na vlně momentálních proticírkevních nálad, ale zajímalo by mě, zda si pamatuje historické lekce o tom, k čemu vždy vedlo politické zneužívání lidské závisti.
Žádné komentáře:
Okomentovat