Sněhurka a lovec

Jak jsem předtím chválil, tak teď musím hanět. Sněhurka je pokus, jak z pohádky pro malé děti udělat pohádku pro teenagery. Dělá se to tak, že se přidá trocha akce, ale bez krve, náznaky vztahů a sexu, samozřejmě bez nahoty, a trocha středověké rytírny v hollywoodském stylu. Komediální vložku tohoto nezdařeného pásma obstará kdo jiný než trpaslíci.

Sněhurka je dcerou ovdovělého krále, kterého úkladně zavraždí jeho nová žena mstící za utrpěná bezpráví ze strany jiných mužů. Jako mocná čarodějka společně se svým vypečeným bratrem dobývá a zotročuje jedno království za druhým - samozřejmě svou krásou, ale i svou armádou. Sněhurka je jako dítě uvržena do žaláře, odkud vyjde jako dospělá. Těžko říct, proč vlastně byla ušetřena. Macecha se až v její dospělosti od ducha kouzelného zrcadla - vypadá jako chlap se zlatě tekutým prostěradlem přes hlavu - dozví, že je Sněhurka krásnější než ona a že její živé srdce jí zajistí nesmrtelnost a věčnou krásu. Sněhurka uprchne do temného lesa, zjevně inspirovaného Fangornem z Pána prstenů, kde zřejmě podlehne omamnému vlivu jedů vypouštěných podivnými houbami. Zlá královna najme lovce, který ji má v tom lese najít, ale ten ji zachrání, zabije přitom pár zloduchů a dále ji doprovází na její mystické cestě.

To není legrace. Ukáže se totiž, že Sněhurka je požehnáním pro zemi i její obyvatele. V její blízkosti se příroda, lidé i trpaslíci uzdravují, dokonce potká i magického jelena, vykradeného z Princezny Mononoke. Věci se sice zkomplikují, lovec má opět práci a EkoSněhurka prožije mystickou smrt, jak se sluší a patří na správnou new age duchovní cestu. Ale probudí se jako Johanka z Arku, aby vedla útok proti bezbožné, nebo lépe sebezbožněné královně za pomoci odbojného pána a hrstky jeho statečných rytířů. A ovšemže i trpaslíků. Země duní pod kopyty obrněných koní a EkoSněhurka z Arku v brnění zkříží svůj meč s královražednou macechou ve velkolepém finále.

Možná jsem toho prozradil příliš, ale zdaleka nikoliv všechno. I na otrávené jablko dojde. Zajímavý mohl být nápad udělat Sněhurku skutečně pro dospělé, soustředit se na některé linie příběhu a jít trochu do hloubky. Místo toho vznikl galimatyáš, pejskokočičkovský dort, kde muselo být něco z oblíbených moderních mýtů (Pán prstenů, Princezna Mononoke, Avatar) a nepostradatelných klišé (o sobě pochybující tragédií stižený hrdina, mystická Sněhurka amazonka, padouch smrtí vysvobozený ze svého padoušství) atd. Twilightová, herecky nepříliš zdatná Kristen Stewart si roli princezny evidentně užívá. Nedivím se. Řekl bych, že je to vděčná role. Charlize Theron jako královna macecha se snaží seč jí scénář dovolí, ale poněkud přiblblý příběh to nezachrání.

Slovy klasika: Ano, film příjemně rychle "odsejpá", ale příště bych se raději podíval na klasickou Disneyho Sněhurku.

P.S. Divně na mě působily evidentně křesťanské kostely s rozetou, ale bez kříže. Přitom Sněhurka se modlila otčenáš. Tak nevím, snad je to zase nějaká nová hollywoodská antidiskriminační kvóta, nezobrazovat náboženské symboly, aby se necítili stoupenci jiných náboženství ukřivděni.