Jak bylo řečeno v minulé části, demokracie zdaleka nemusí být liberální. Demokracie prostě znamená vládu většiny, nic víc.
Z historie víme, že starověké demokracie často končily jako tyranie. Římský císař byl tyran spíš než monarcha ve středověkém slova smyslu. Tyrani či monarchové vládnou autoritativně, což ale nemusí nutně znamenat totalitu. Autoritativnost vládce bývá problém nejvíc pro ty, kteří jsou mu nejblíž, na běžného občana nemusí vůbec doléhat. Naproti tomu totalitní vláda ovlivňuje a všelijak reguluje každodenní život obyčejného člověka mnohem více. Totalitní režimy 20. století zasahovaly do života lidí víc než středověké nebo osvícenské absolutní či konstituční monarchie. I my si od současného demokratického režimu necháme líbit víc, než kvůli čemu došlo k americké válce za nezávislost, a nebude to jen tím, že mnoho z nás má stále v krvi totalitní komunistickou výchovu.
Směřuje tedy demokracie nutně k totalitě? Nevím, zda nutně, ale současný systém k totalitě podle mého názoru směřuje, protože směřuje k socialismu, jak už bylo řečeno. Možná to nebude tupý bolševismus, ale tzv. třetí cesta čili jeho sociálně demokratická verze. Tato třetí cesta také vede k bankrotu, jenom pomaleji. Zato to bude bankrot, ze kterého se budeme vzpamatovávat déle, protože se bude tvrdit, že o bankrot nejde (jako dnes v případě Řecka, Španělska a dalších zemí). Stejně tak se tvrdí a bude tvrdit, že žijeme ve svobodné společnosti, ačkoliv "Big Brother" opět získává zpět ztracenou půdu. Totalitní tendence současného welfare state skvěle popsal Alexis de Tocqueville někdy kolem roku 1830 (anglický text zde).
Existují vyjímky - USA a Švýcarsko. Zde demokracie fungují už poměrně dlouhou dobu, aniž by zatím došlo k zavedení socialismu. Nicméně v USA dochází k posunu doleva už celé století a přímá zkušenost s tzv. "válečným socialismem" z dob prezidentů Wilsona a Roosevelta tam také je. Švýcarsko je země vskutku vyjímečná. Jeho obyvatelé si snad díky své poloze, velikosti a národní mentalitě do značné míry uvědomují, že musí zůstat konkurenceschopní a že nesmí vyhazovat peníze jen tak do luftu, a zřejmě proto zde nedošlo ke schválení štědrých sociálních programů a podobných nesmyslů. Švýcarské mentalitě zřejmě vyhovuje i tzv. přímá demokracie. Nedávno v referendu odmítli alespoň některé věci, které by podle mého soudu český národ radostně přijal. I proto mám výhrady proti přímé demokracii u nás.
Ale možná nás podceňuju. Dá se totiž říci, že přímá demokracie ve Švýcarsku funguje jako doplněk a omezení demokracie nepřímé, zastupitelské. Možná by bylo něco podobného zapotřebí i u nás, protože moc je zde příliš soustředěna v rukách politických stran. Ještě lepší mechanismus podle mého soudu poskytuje lichtenštejnský model, ale o tom zase někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat