Profesor Hoppe, ekonom rakouské školy a sociolog v textu Politická ekonomie monarchie, demokracie a myšlenka přirozeného řádu ukazuje, proč je demokracie ekonomicky podřadná vůči monarchii. Kacířská myšlenka, chtělo by se říci. Vždyť přece každý školák ví, jak špatně se lidé měli za tyranie panovníků, šlechty a kléru a jak skvěle se naproti tomu mají dnes, za demokracie... Jenže věci většinou nebývají tak jednoznačné, jak se o nich učí ve školách, což leccos vypovídá o našem školství. Pokusím ve stručnosti vyložit sled úvah prof. Hoppeho. Podrobnější vysvětlení, včetně empirických dat z historie lze najít ve výše uvedeném odkazu.
Z mé předchozí úvahy o demokracii a liberalismu mimo jiné vylývá, že současná životní úroveň je výsledkem svobodně fungujícího tržního hospodářství, které ovšem nutně nevyžaduje demokracii. Tržní hospodářství vyžaduje pouze jediné - respekt k soukromému vlastnictví. Máme-li se dnes alespoň po stránce ekonomické relativně dobře, vděčíme za to kapitalismu a nikoliv demokracii.
Ale vraťme se ke srovnání demokracie a monarchie. Monarchii lze definovat jako vlastnictví vlády a vládního aparátu soukromým vlastníkem, tj. panovníkem a jeho rodinou. Naproti tomu demokracie znamená, že vládní aparát je ve veřejném vlastnictví a demokraticky zvolený politik je jeho dočasným správcem. Z teorie vyplývá (a minulá socialistická praxe to potvrzuje), že soukromý vlastník má tendenci starat se o svůj majetek daleko lépe než vlastník veřejný (kolektivní) prostřednictvím dočasných správců. Soukromý vlastník na rozdíl od dočasného správce totiž vlastní nejen současný příjem z vlastněného statku, nýbrž i jeho kapitálovou hodnotu. V praxi to znamená, že vlastním-li dům, mám užitek nejen z toho, že v něm bydlím (současný příjem), ale i z toho, že ho můžu prodat nebo odkázat svému potomstvu (kapitálová hodnota).
Co z toho plyne? Panovník bude mít větší tendenci se o svůj dům (= království, lid) lépe starat, méně ho zneužívat, vysávat a vykořisťovat své poddané a bude plánovat do vzdálenější budoucnosti tak, aby jeho majetek měl větší hodnotu. Naproti tomu demokratický politik jakožto dočasně zvolený správce se přirozeně bude snažit vytěžit maximum ze svého současného postavení, protože má pramalou jistotu, že bude do své funkce zvolen znovu. Navíc nevlastní kapitálovou hodnotu svého úřadu, nemůže ho prodat, ani odkázat dědicům, a proto má minimální zájem na jeho zachování, zmnožení a dlouhodobém plánování. Kdo bude víc zvyšovat daně a zadlužovat státní pokladnu? Koho lze snadněji zkorumpovat? Panovníka nebo demokratického politika?
Zhruba taková je základní logika věcí, které ale jsou v reálném světě poněkud komplikovanější. Historičtí panovníci nebyli vždy ideálními hospodáři a ne každý politik je zkorumpovaný. Nicméně historická data Hoppeho tezi spíše potvrzují. Např. výše zdanění prudce narůstá v demokratickém období, stejně tak úroková sazba.
Máme tedy zavrhnout demokracii a znovu zavést monarchii? To je otázka, které se pokusím dotknout v dalších příspěvcích. Nicméně na ni podle mého názoru neexistuje jednoznačná odpověď. Snad proto, že jde o pouhý mechanismus moci, který je v realitě "zabydlen" konkrétními lidmi, jejich charaktery a zájmy. Sám prof. Hoppe je libertarián, zastánce přirozeného řádu či, jak sám říká, společnosti soukromého práva. Pro něho je každá vláda násilím udržovaný monopol, který nemá ve svobodné společnosti co dělat. Na položenou otázku tedy odpovídá "ani demokracie, ale ani monarchie".
Žádné komentáře:
Okomentovat