Tento text vznikl ještě před zatčením hejtmana Ratha. Ať už David Rath šlápl někomu na kuří oko nebo po odchodu Jiřího Paroubka z ČSSD ztratil ochrannou ruku nebo to prostě byla dobrá kriminalistická práce je vcelku jedno. Soudní proces ukáže, jak se věci mají, ale to už možná nebude taková senzace a nebude to média tolik zajímat. Nesdílím ovšem názor, že se snad začíná blýskat na lepší časy.
Korupce je dneska považována za hlavního viníka současného politického marasmu. Má se za to, že kdyby se podařilo korupci vymýtit, zmizel by státní dluh, politici by se chovali vzorně a veřejné peníze by sloužily jen tam, kde mají. Takové názory pracují s nevysloveným předpokladem, že korupce je pouze jakási nemoc či vada na kráse jinak dokonalého systému. Podle mého názoru je to jinak.
Korupce je základním stavebním kamenem demokracie. Politické strany korumpují voliče slibováním všeho možného. Veřejné dluhy pak vznikají pokusem splnit aspoň část těchto slibů. Strana, která řekne "nic vám nedám, ale nic vám taky neseberu," dneska volby nevyhraje. Může někoho překvapit, že ti, co korumpují, jsou sami náchylní nechat se korumpovat?
Lidé nejsou andělé a nikdy nebudou, proto nevěřím na protikorupční kampaň, ani tvrdší protikorupční legislativu. Neřeší totiž podstatu věci. Spíš než volební sliby je problémem legální možnost politiků sahat do kapes daňových poplatníků. Člověk mající k dispozici takřka neomezené zdroje naslibuje cokoliv komukoliv. Jak známo, "slibem nezarmoutíš".
Hněv veřejnosti je namířen stejně ostře proti uplácejícímu jako proti uplácenému. I náš právní řád trestá obě strany korupční aféry (alespoň teoreticky). Ten, kdo přijímá úplatek nese bezesporu vinu, protože zpronevěřuje svěřené peníze. Ale proč ten, kdo úplatek dává? Jeho jednání je snad morálně odsouzeníhodné a jistě ho lze vyřadit z veřejné soutěže, ale trestní odpovědnost je už poněkud silná káva. Tento člověk zachází pouze se svým majetkem a používá ho za účelem získání konkurenční výhody. Totéž dělá každý obchodník, když nabízí zákazníkovi slevu, aby ho přetáhl konkurenci. Jak může být jedno trestné a druhé nikoliv?
Opět platí, že větším problémem je spíš existence veřejných peněz než korupce. V soukromém sektoru hraje korupce minimální roli. Na volném trhu je neefektivní chování trestáno nižšími zisky a zaměstnavatelé se nijak nemazlí se zaměstnanci, kteří je záměrně poškodili. Ve veřejném sektoru se neefektivní jednání pozná mnohem hůře.
A konečně, korupce je často jediný způsob, jak podnikat tam, kde příliš silný byrokratický aparát blokuje jakoukoli změnu. Pěkný článek na toto téma srovnávající Británii a Itálii vyšel před časem na webu Občanského institutu.
Žádné komentáře:
Okomentovat