Letošní Velikonoce, nejdůležitější křesťanský svátek, jsou už sice dávno minulostí, ale zmínil bych jednu zajímavost, o které jsem se nedávno dočetl.
Bývalo prý zvykem v katolických zemích provádět obřad omývání nohou. Při něm katolický panovník, podobně jako Kristus, omýval nohy žebrákovi či starci z azylu pro chudé a poté s ním večeřel u královského či císařského stolu, přičemž byli obsluhováni panovníkovou chotí a jejími dámami. Úžasná lekce pokory a vědomí, že vládce je pouhým služebníkem. A nebyla to záležitost pouze dávného středověku. Ještě císař František Josef I. tento obřad vykonával.
Dokáže si někdo něco takového představit u současného demokratického politika, který je pouhým voleným zástupcem a vědomí služby veřejnosti by pro něho mělo být mnohem samozřejmější, než pro monarchu, jehož legitimita se neodvozuje od vůle lidu? Dost těžko. Někdy pochybuju o tom, zda někteří z nich věnují stejnou péči svým vlastním končetinám.
Stálo by za úvahu takový zvyk obnovit, protože věřím tomu, že upřímným vykonáním tohoto rituálu se očišťuje především duše. Na druhou stranu při dnešním stavu věcí by pravděpodobnějším cílem spíš byla medializace celé události a navíc by se mohlo ukázat, že žebrák není ve skutečnosti žebrákem nebo že to, co dotyčný politik omývá, nejsou vlastně nohy atd. Dnes je těžké nebýt cynikem.
Žádné komentáře:
Okomentovat